16 června, 2021

HDP = vyspělá společnost?

financePolemika o tom, zda je příčinou poruch chování genetika nebo výchova je častá. Jedinec ale může mít genetickou predispozici k násilí, a přesto z něj nikdy násilník nevyroste, pokud vyrůstal v milující rodině a nebyl vystavován psychickému nebo fyzickému týrání. Není tedy plýtváním energie na nápravu takto geneticky odlišného jedince a jejich potomků.

Nestačí o dítě pečovat až po narození, protože máme i tzv. prenatální paměť a byly-li matky v těhotenství stresovány nebo trpěly hladem, plod se s touto informací naučí pracovat, jako by se mu díky tomu zapínaly a vypínaly různé geny, které jsou pro budoucí přežití důležité. Tělíčko je tím připravováno na vnější nepřátelský svět už před porodem.

Trvalé stopy pak na narozeném dítěti zanechává špatné zacházení. Nezřídka se u týraných dětí vyskytují v pozdějším věku i různé závislosti.

Závislost nemusí být spojena jen s drogami, ale patří sem jakákoli nutkavá potřeba spojená s touhou, se kterou nedokáže daný jednotlivec přestat. Patří sem i takové závislosti, které zdánlivě vypadají jako bezvýznamné.

  • Závislost na jídle
  • Nadměrné nakupování
  • Workoholizmus
  • Závislost na zisku.

Jsou lidé, kteří mohou denně pracovně mnoho hodin nakupovat, a přitom se nemusejí stát na těchto činnostech závislými. U každého závislého je proto potřeba se zaměřit i na jeho životní a prenatální zkušenosti.

Děti s poruchami chování

Tyto děti nejenže snadněji podléhají závislostem, ale mají současně spoustu psychických problémů, jako je častější výskyt schizofrenie a jiných psychických a fyzických poruch. Necháme-li např. novorozeně několik let v temné místnosti, bude už celý život slepé. Nevyvinou se mu nervové obvody, protože nedostávaly žádný světelný impulz.

Implicitní paměť

Implicitní paměť jsou nevědomé vzpomínky a pocity, které se nám ukládají do mozku, aniž bychom chtěli. Např. adoptované anebo nechtěné děti, trpí celý život pocitem zavržení a svět kolem sebe vnímají jako nepřátelský.

dotekyDoteky

Neméně důležité jsou i doteky. Pokud bychom se dítěte nedotýkali, a nelaskali jej alespoň 10 minut denně, může dítě zemřít přesto, že má jinak zabezpečeny všechny ostatní životní potřeby.

Stejně tak nezdravě se může vyvíjet dítě vystavené tzv. emočnímu opuštění. Tzn., že rodiče jsou sice fyzicky přítomni, ale psychicky jsou někde úplně jinde, a to ať díky práci nebo jiným okolnostem.

Zneužívání

Nejtěžší psychické problémy mají děti, které byly zneužívány, nebo byly svědky nějakého zvlášť brutálního činu či vraždy. Ti se v dospělosti nezřídka stávají vrahy a zločinci, protože nelze člověka úplně oddělit od prostředí, ve kterém vyrůstal.

Všechny problémy, které si zanedbané a týrané děti životem nesou, v dospělosti následně přenášejí na své vlastní potomky ale ne díky genetice, ale hlavně díky zažitému sociálnímu a psychickému prostředí, které svým potomkům vytvářejí. Proto je tak důležité, aby se děti vyvíjely ve „zdravém“ prostředí plném laskavé péče.

 

„V dětství jsou dvě věci, které by se mohly pokazit. A to, když se dějí věci, které by se dít neměly anebo se nestanou věci, které by se stát měly.“ Donald Vinikot 

Prognóza budoucího života

Podle raného života, podle péče a lásky které se dítěti dostane, podle toho lze odhadnout život v dospělosti. Jedinec, který vyrůstal v nepřátelském prostředí, kde si musel krýt záda bude zcela jiný oproti tomu, který žil v prostředí, kde panovala láska a porozumění.

 

Náboženství a společenský žebříček

Velký význam má náboženství a jak jsou v něm vnímány základní životní hodnoty. Jak je vnímám život a smrt jako takové. U vyznání, kde jsou povýšeny duševní prožitky nad tělesnými, vládne daleko přátelštější atmosféra.

Základní životní potřebou člověka, spánek, teplo a jídlo. Pokud tyto základní potřeby člověk má, je přístupnější a má sklony k empatii. V opačném případě se chová zdánlivě sobecky, ale je to v podstatě jen pud sebezáchovy.

výrobaV rovnostářských společnostech dochází k relativně menšímu procentu násilí. Čím více společenských vrstev má daná společnost, tím je prostředí nepřátelštější a násilnější. Například ve společnostech Amenitů anebo v izraelských Kibucech dochází k násilí jen zřídka.

V rozvinutých zemích se zaměnil žebříček životních hodnot, za termín žebříček peněžních hodnot. Když poroste HDP a prodá se více výrobků, tak přijde blahobyt. Jenže rostoucí HDP nám kvalitu lidských životů nezlepší.

 

Zdravotní péče

Často se o úrovni a blahobytu ve společnosti hovoří v souvislosti se zdravotní péčí. Má-li stát výdaje na zdravotnictví 10 % z HDP.  Pěkný populizmus. Aby stát toto % zlepšil, nemusí zdravotní péči zkvalitnit, stačí jednoduše všechny výdaje spojené s lékařskou péčí zdražit. Výdaje na zdravotnictví rázem stoupnou na 15% z HDP.

A co víc. Výdaje na zdravotnictví přímo souvisí s nemocnými lidmi. V zájmu státu tedy je mít nemocné občany, protože díky nim se mohou stavět nemocnice (zisk pro stavební společnosti), a díky nim se může vytvořit spousta pracovních míst (zdravotnický personál, farmaceutický průmysl).

 

Zločinnost

Úplně stejná situace je u zločinnosti, protože kdyby nebyla, co by dělali soudci a policisté? Ale i věznice jsou významnou součástí příjmů této mašinerie.

 

Nekonečná spirála

HDP není a nemůže být ukazatelem prosperující společnosti. Růst HDP, znamená růst nouze a růst neefektivity. Čím je vyšší, tím hůře se nám vede.

Čím hůře a nejkvalitněji budeme vyrábět, tím častěji si budeme muset koupit věci nové. A abychom si koupili novou sedací soupravu, která se nám po pěti letech rozpadla, tak musíme více pracovat, méně se věnujeme svým dětem a o to více devastujeme přírodu. Čím více pracujeme, abychom se vyrovnali sousedovi, který má lepší sedačku a lepší auto, tím více trpíme stresem a tím horší je naše zdraví. Proto vynakládáme větší částky za léky a o to více musíme pracovat.

Oč častěji musíme kupovat nové výrobky, o to více musíme pracovat a o to méně peněz nám zbývá na naše životní potřeby. Když nemáme dost peněz na novou postel, telefon, televizi, jdeme do banky a půjčíme si na to. Zadlužený občan je pro tržní hospodářství skvělou pracovní silou, protože je daleko ochotnější pracovat za méně peněz a vykonávat i podřadné práce, které by jinak nedělal.

válkaKdyž už bude nejhůře a nebudeme chtít nakupovat nové a nové věci, máme v záloze ještě války. Zbrojní průmysl je v tomto systému hodnot jedním z nejlukrativnějších průmyslů. Nejen že zaměstnává hodně lidí, ale trhaviny vyhazují do vzduchu budovy, ničí i ty naše těžce vydobyté sedačky a auta, které je potřeba zase znovu vyrobit. Zraňují lidi, kteří potřebují léčení, a koloběh může začít znovu.

 

Je tržní ekonomie skutečně ekonomická?

Domy a nábytek se dědily po několik generací. Dnes jsou vyrobeny z „papíru“ a dědictví je úsměvné. Plýtváme našimi zdroji takovým způsobem, že je dnes ohroženo úplně vše, voda, vzduch, lesy,….

Spirála se zrychluje a produkt je zastaralý už ve chvíli, kdy je vyroben.

METRIX

Nejsme jen loutkami tohoto systému, který nás od dětství postupně programuje ke konzumnímu způsobu života prostřednictvím komerčních reklam?

 

Co máme tedy dělat…

Zdánlivě je odpověď velmi jednoduchá. Vyrábějme kvalitnější věci, čímž budeme moci méně pracovat, protože nebudeme potřebovat tolik peněz na jejich obnovu a budeme se moci věnovat nejen sobě, ale i svým dětem. Abychom přežili, je prostě potřeba zařadit zpětný chod.

Související příspěvky

Zanechte Odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copyright © 2005 Damy.cz - Petrášová