Nečekaně mi zavolala sestřička že jsem byla přesunuta na dnes dopoledne v 9.30 hod. Jelikož cesta mi trvá asi 35 minut, opravdu jsem neměla moc času nazbyt. Jako většina žen v těchto případech, i já si velmi potrpím na hygienu, ale bylo jasné, že dnes ráno nebudu mít šanci. Rychle jsem vběhla do koupelny, strhla ze sebe pyžamo , namočila ručník, co ležel vedle umyvadla, umyla jsem se jím tam dole, abych byla tak nějak prezentovatelná; hodila ručník do špinavého prádla, pak sem hodila něco na sebe a utíkala k autu. V čekárně jsem byla jen pár minut a hned mě zavolali dovnitř.
Jak to už bývá, vyhupla jsem na stůl, otočila tvář na druhu stranu místnosti a předstírala, že jsem někde jinde. Proto mě trochu překvapilo, když gynekolog pronesl:
„Dnes jste si dala na sobě extra záležet, že ano?“
Neodpověděla jsem, a aniž bych jeho poznámku pochopila, tak jsem odkráčela pryč. Zbytek dne proběhl jako vždy. Když přišla moje 7-letá dcera ze školy, tak šla přímo do koupelny, odkud na mě volá:
„
Mami, kde je ten můj ručník?“
„Je ve špinavém prádle, vezmi si ze šuplíku čistý.“
„Ale néééé, já potřebuji ten, co tu byl ráno – dala jsem si do něj všechny svoje třpytky!!!“