26 září, 2021

Pablo Picasso – malíř

11.1881 – 8. 4.1973  „Očekáváte, že vám řeknu, co je to umění?  Kdybych to věděl, nechal bych si to pro sebe“. Pablo Picasso byl bez jakékoli nadsázky největší umělec XX. století a dost možná, že i dosavadních dějin umění. To, co byl Einstein ve fyzice, Nobel v třaskavinách nebo Miles Davis v jazzu. Změnil pohled na umění jako žádný jiný umělec před ním, ani po něm.

Postavil na hlavu do té doby užívaná pravidla výtvarné tvorby, ukazoval řadě umělců nové cesty a podněcoval je k dalšímu rozvoji uměleckého výrazu. Žádný jiný člověk není spjat s pojmem moderní umění jako Pablo Picasso. Pro mnohé je to největší kumštýř minulého století, pro ostatní talentovaný šarlatán. Pro oba tábory je neoddiskutovatelný fakt, že nikdo jiný neovlivnil umění tak, jako právě on. Známý jako zakladatel kubismu (málo se ví, že první kubistický obraz vystavil Braque dříve) pokračoval Picasso v experimentování a v provokování kolegů i divácké obce až do své smrti. Každá změna ztělesnila jeho radikální ideje; jako by Picasso žil řadu uměleckých životů.

Narozen 25. října 1881 ve španělské Malaze. Dal přednost neobvyklému jménu Picasso po matce (1855-1939), než běžnějšímu Ruiz po otci (1840-1913). Ve čtrnácti během jednoho dne dokončil celoměsíční zkoušky na Akademii výtvarných umění v Barceloně a přeskočil dva ročníky, odtud jel studovat na Akademii San Fernando v Madridu. Poté se vrací do Barcelony a je častým návštěvníkem známého uměleckého kabaretu Els Quatre Gats (U čtyř koček). Na Barcelonu nikdy nezapomněl: v roce 1970 věnoval 800 převážně raných prací svému muzeu v Berenguer de Aguilar Palace.

Léta 1901-04, která v melancholické tonalitě zobrazují izolované figury, výraznou bezmoc a smutek, nazýváme modré období. Picasso často pendluje mezi Barcelonou a Paříží; až v roce 1904 dává hlavnímu městu umění definitivně přednost. Studoval mistrovská díla v Louvru a společně s kumpány byl častým návštěvníkem kabaretů jako Lapin Agile. V letech 1905-06 nastává u Picassa radikální změna barev a nálad. Začíná být fascinován akrobaty, klauny a potulnými cirkusovými rodinami. Pohrává si se subtilní růžovou a šedou. Vzniká růžové období kde oproti modrému období dominují figury, které se umějí prosadit. V roce 1907 maluje Avignonské slečny (Les Demoiselles d´Avignon), jedno z nejobjevnějších pláten moderního umění. Název mu dává až mnohem později André Salmon podle bordelu v Avignonské ulici (Carrer d´Avignon) v Barceloně, který Picasso velmi často navštěvoval a vůbec ne kvůli malování… Už se moc neví, že původně byl na plátně centrální figurou námořník obklopený prostitutkami.

Picasso měl štěstí na obchodníky; hned první výstavu v roce 1901 mu v Paříži připravil Ambroise Vollard, který okamžitě rozpoznal umělcův mimořádný talent; prodal mu 15 obrazů ještě před zahájením. Vollard předtím publikoval grafické soubory např. Pierra Bonnarda, Edouarda Vuillarda a dalších, vydával edice bronzových skulptur etc. Měl velký význam v nové formě tzv. livre d’artiste (autorské umělecké knize), kde byly upřednostňovány ilustrace a text výrazněji typograficky zpracován.

Nejznámější český sběratel moderního umění Vincenc Kramář (1877-1960) dokázal jako jeden z prvních našinců rozpoznat geniální nadání Pabla Picassa a dalších kubistů. Picassův Autoportrét z roku 1909, který Kramář koupil za (pouhých) několik tisíc franků od obchodníka s uměním Daniela-Henryho Kahnweilera, patří k vskutku mistrovským dílům. Stalo se ozdobou Národní galerie v Praze, jakýmsi jejím erbovním obrazem. Po 1945 spojil Kramář svoji kariéru s KSČ a pojistil si tak funkci ředitele Národní galerie. NG odkázal většinu své sbírky, včetně řady Picassů. Několik Picassových pláten přerozdělil i svým dědicům; ti pak po roce 1989 nárokovali navrácení sbírek, že byly Kramářem státu věnovány pod nátlakem. Soud odmítl.

Picasso se setkává s Georgem Braquem a Juanem Grisem, spolutvůrci kubistického hnutí, uměleckého směru, který z trosek rozbité formy vytvářel nový řád. Kubismus vnímal figury, krajinu i předměty v geometrické formě, krychlích, které byly uspořádány tak, aby zobrazované předměty ukazovaly ze všech stran. Nedrží se pouze kubismu, maluje i surrealisticky a klasicky à la Ingrés. V letech 1929-31 na popud svého přítele Julia Gonzáleze vytváří své první plastiky. Začátkem třicátých let ilustruje v grafických technikách řadu bibliofilií. V 1937 po šokující zprávě o barbarském nacistickém bombardování baskického hlavního města maluje svůj největší obraz Guernica; pouze v černé, bílé a šedé barvě.

Dr.Vilém Stránský

Související příspěvky

Zanechte Odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copyright © 2005 Damy.cz - Petrášová