26 října, 2021

Chtěli byste být dítětem, vězněm nebo důchodcem?

„Důchodci nemusejí nic dělat, protože stát se o ně přeci postará.“  Zdravý důchodce, který si udržel vlastní bydlení je na tom relativně dobře, protože nejdražší je dnes bydlení. Díky korupce je pro ně největší zátěž zdravotní péče, která není ani zdaleka zadarmo, jak to bylo v jejich mládí. Ve stárnoucí populaci je ale zdravých jedinců s vlastním bydlení čím dál méně. Hodně jich žije pod hranicí chudoby a po zaplacení bydlení a zdravotní péče jim zůstává na život jen velmi malá částka. Na nějaké koníčky nezbývají peníze. V nejlepším případě je čeká smutné stáří u televize.
Dnešní důchodci celý svůj život pracovali, nikdy nebyli na úřadu práce. Přispívali do státní kasy, aby se postavily silnice, školy, nemocnice atd., které dodnes slouží, …

Většina státního majetku, který se po revoluci záhadně rozkradl tzv. překupníky byl vybudován z práce dnešních důchodců. Drahé vybavení továren bylo těmito překupníky levně od státu odkoupeno a za drahé peníze rozprodáno do zahraničí. Co hned neprodali, dali do kovošrotu.

Kdyby jen desetina peněz z majetku, který byl po revoluci tímto záhadným způsobem rozprodán šla na účet důchodců, pak by si žili mnohem lépe než švýcarští důchodci. A kdyby byl tento majetek rozprodán za skutečné tržní ceny, tak by byla státní pokladna v přebytku.

Každý, kdo tvrdí, že důchodci jsou zátěž pro státní rozpočet, by si měl vyzkoušet žít jejich život.

 

Když tedy ne důchodce, tak kdo?

Svého času byli na tom nejlépe děti. Školy pořádaly různé kroužky. V základní škole byly povinné hodiny vaření, dílny, zahrada, a velké množství dobrovolných kroužků, jako výtvarný, jazykový, hudebka, sportovní kroužky, …, které dotoval stát. Prakticky neexistoval obor, který by v nějaké podobě nebyl dětem přístupný.

Ve školách bylo mnoho malých hvězdářů, fotografů, hokejistů, judistů či turistů.

Časem se začaly tyto dotace velmi krátkozrace krátit a krátit, až z nich nezbylo téměř nic. Z dětí se stali tlustí lenoši, kteří tráví spoustu hodin u televize a chytrých telefonů. Jejich rodiče pracují stále déle a déle, aby uspokojili náklady na životní potřeby a jejich opuštěné děti mají „roupy“. Navíc se po revoluci začal razit trend, že děti se nevychovávají. Má se jim dít svoboda. Vyrostla nám celá generace anarchistů, kteří neuznávají autoritu a domnívají se že si mohou dělat co chtějí.

Od drobných výtržností je jen krůček k větším problémům. A trochu větší krok do kriminálu.

 

Jak se má dnešní vězeň?

Logicky by se dalo očekávat, že vězení je za trest. A kdo tam nebyl, nemůže o tom dlouze polemizovat. Pojďme si tedy přečíst pár titulů z dnešní reality:

Vazební věznici navštívila cimbálová muzika.V tom nejzazším čase před Štědrým dnem, tedy 22. 12. 2017, nám do Vazební věznice Praha – Ruzyně dorazili famózně zahrát velevážení šohajové z moravského Slovácka z cimbálové muziky Hora.

 

Rekonstrukce za pět milionů … V jedné z kulturních místností je k dispozici stůl na ping pong a rotoped, v druhé fotbálek a terč na šipky, a ve třetí televize a různé stolní hry.

 

Nepracující odsouzené osoby. … osoby, které jsou z povinnosti pracovat vyňaty, protože nejsou ze zdravotních, bezpečnostních nebo právních důvodů pro pracovní zařazení způsobilé. Další jsou pak ty, pro které není možné najít vhodné pracovní uplatnění, protože před výkonem trestu nikdy nepracovaly, nemají pracovní návyky a zpravidla dlouhodobě užívaly drogy.

 

Vězňů přibývá. …Současný nárůst vězeňské populace je ovlivněn především zpřísněním trestů pro recidivisty. Doba pobytu ve výkonu trestu odnětí svobody se tak u vybrané skupiny osob prodloužila.

 

Vězení stojí miliardy ročně. … jeden vězeň přijde denně státní kasu zhruba na třináct set. … Za každý den … se odsouzeným účtuje 45 korun – v případě, že pracují …  nejvýše však patnáct set měsíčně. Vězni, který pracovat odmítne nebo bez důvodu do práce nenastoupí, se „za pobyt“ účtuje o pět korun denně víc

 

 

Je tedy důležitější náprava chybného než prevence?

Kolik budeme mít věznic za dalších 20 let? Proč je tolik vězňů, kteří se do věznic opakovaně a zřejmě rádi vracejí? Odpověď se přímo nabízí. Mají tam své jistoty. Vědí, že i zítra budou mít kde spát a budou mít dost jídla. To venku nemají. Tam je to daleko těžší.

 

Kdo je na tom nejlépe? Kdo je skutečným vězněm.

Škoda, že si z minulého režimu někteří lidé pamatují jen to, že nemohli za hranice, některým byl zabaven majetek a jiní nemohli studovat. Ale jak moc je to dnes jiné? Za hranice stejně nejedeme, protože na to nemáme, studium se tak drahé, že si ho běžná vícečlenná rodina stejně nemůže pro své děti dovolit, o majetek nás připravili podvodníci, na které je trestní zákon krátký.

Moudrý člověk se z chyb poučí, dobré věci zachová, a ty špatné přestane dělat. Nyní se dopouštíme „zločinu“ na celé generaci poctivých lidí a ti kteří na to poukazují nazýváme debilními křiklouny. Kdo ale jen trochu zná historii, pochopí, že lidé jsou prostě nepoučitelní.

Související příspěvky

Zanechte Odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copyright © 2005 Damy.cz - Petrášová